16/6/2017 - V čase, kdy začnou zrát třešně a kvést lípy

Tehdy má každá včelařská rodina hodně radostné práce. To se pak na zahradě sejdou nejenom maminka a tatínek a děti, ale taky babička, dědeček, často i sousedi. Každý si najde práci, která se právě jemu nejlíp daří, a společně a s humorem se pustí do díla. Je to jako v dřívějších stoletích, kdy v zemědělství pracovala rodina společně. Dnešní děti si často ani nedovedou představit, co dělá v normálním zaměstnání tatínek nebo maminka. Jen sklizeň třešní a vytáčení medu od včel jsou aktivity, kde se děti včelařů obvykle zapojí do práce společně s rodiči, a taky s přáteli z okolí. (Na venkově se říká přísloví, že kdo má včely nebo prase, tak má i mnoho kamarádů.)

Každá lípa, která vyrostla ze semene, je vlastně originál, který se aspoň v nějakém detailu liší od jiných sousedních lip. Příroda miluje pestrost tvarů i různost v čase, kdy ten který strom začne kvést. Proto jsou lípy nejoblíbenější stromy včelařů, že různé lípy rozkvétají postupně a dávají včelám květní nektar a pyl po několik týdnů.

Jako první rozkvétá lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Na venkově je to typický průvodce lidských obydlí. Vysazovali ji jako pastvu včel, ale také na sběr lipového květu na léčivé čaje. Její dřevo bylo vyhledávaným řezbářským materiálem, v dávných stoletích mělo široké využití lipové lýko. Většina starých památných lip patří tomuto druhu.


Včelám dává mnoho květního nektaru, pokud má strom k dispozici u kořenů dostatek vláhy, za sucha bývá s květním nektarem problém. Mírné sucho naopak může prospívat producentům medovice.

Lípa velkolistá má listy na rubu světle zelené, a v paždí žilek chomáčky bělavých chloupků.
Plody jsou tvrdé, žebernaté oříšky, mnohem větší než u lípy srdčité.

Plody lípy velkolisté jsou žebernaté a obvykle vlnaté.

Lípa srdčitá (malolistá) - Tilia cordata
Raší a kvete o 2 až 3 týdny později než lípa velkolistá. Na vzhled vypadají její květy prakticky stejně jako u lípy velkolisté, její květensvtví ale bývají trochu menší. Je výrazně skromnější než lípa velkolistá, dokáže růst i ve stínu nebo na skalnatých suchých a málo živných podkladech. V Evropě přirozeně roste na mnohem větším území než lípa velkolistá, je rozšířená hodně na sever i na daleký východ.

Listy lípy srdčité jsou na rubu modrozelené a mají v paždí žilek rezavé chloupky.

Plody jsou drobné a bez žeber.

Použití má stejné jako u lípy velkolisté.
Oba druhy našich domácích lip se navzájem neomezeně kříží. Takové potomstvo bývá označováno jako lípa evropská - Tilia europaea. Díky tomu se setkáváme s velikou růzností, co se týká termínu kvetení.

Aby si včelaři co nejvíc prodloužili snůšku pylu a nektaru z květů lip až do druhé poloviny léta, vyhledávali co nejpozději kvetoucí typy, a ty následně množili roubováním. V českých parcích je často k vidění pozdě kvetoucí lípa krymská (lípa zelená). Její původ není znám. Velmi se podobá lípě srdčité, množí se pouze roubováním.

Na lípě srdčité bývá i mnoho medovice od mšice zdobnatky lípové. Někdy ale zdobnatka lípová slouží převážně za potravu jiným strávníkům.

Na fotografii je zhruba uprostřed jedna mšice, a kolem ní 2 kukly slunéček a jedna larva před kuklením. Bohužel to vypadá na nepůvodní, invazní slunéčko východní.

Mnoho mšic zlikvidují i larvy různých mšicožravých pestřenek.

Pestřenka je na fotografii vlevo.

O květy lípy srdčité mají zájem i čmeláci.

Semena lípy srdčité jsou drobná.

Lípa stříbrná (plstnatá) pochází z jihovýchodní Evropy. Ve městech je často pěstovaná, protože lépe snáší sucho a znečištěné ovzduší. Kvete později než naše lípy.

Intenzivně voní, láká k sobě hmyz z dálky. V jejích květech je ale velmi málo nektaru, nebo většinou žádný nektar. Proto pod ní bývají mrtví čmeláci, kteří umírají hladem. A také hynou stářím. V době květu lípy stříbrné je totiž většina čmeláčích kolonii na konci svého vývoje. Stojí za pozornost, že pod lípou stříbrnou bývají mrtvé pouze čmeláčí dělnice, ale skoro žádní samečci a prakticky žádné mladé čmeláčí matky.
Včely medonosné nosí z lípy stříbrné do úlů mnoho kvalitního pylu. Nektar žádný. V době květu lípy stříbrné už je potřeba včelstva krmit cukrem, jinak budou včely taky hladovět, není-li nablízku jiný vydatný zdroj nektaru.

V období socialismu se u nás pokusně vysazovala v městské zeleni lípa americká. Do dnešní doby se někde ještě vyskytuje. Její pěstování ale nemá žádný smysl. Je po všech stránkách horší než naše lípy. Nevoní, ale smrdí, jako léčivá rostlina se nehodí, nektaru pro hmyz sice trochu má, ale naše lípy jsou lepší. Sice americká lípa rychle roste, jenže má nekvalitní, křehké dřevo, stromy se snadno lámou. I v Americe raději pěstují evropské lípy nebo křížence lípy americké s evropskými lípami. U nás zbytečně vnáší cizí geny do semen našich lip.

Pozná se podle obrovských listů.

List a květ lípy americké je na fotografii vlevo, list a květ lípy srdčité je vpravo.

Květy lípy americké jsou taky větší

Semena lípy americké mají podlouhlý tvar.

Nejlépe se různé druhy lip rozliší podle plodů.