22/10/2017 - Čirok - nová plodina na českých polích

Dosud jsme byli zvyklí slýchat o pěstování čiroku zejména v souvislosti se zemědělstvím v subsaharské Africe. Čirok je totiž rostlina, která dokáže odolávat suchu. Jenže sucho a teplo, jak se zdá, začíná být i v Čechách. A tak je letos čirok k vidění i na polích kousek za Prahou.

Podobá se kukuřici, ale na rozdíl od kukuřice netvoří na boku stvolů palice se semeny. Semena vyrůstají v horní latě. Ale přecejen to u nás není jako v Africe. Zrnové odrůdy, které jsou významnou obilninou v oblastech savan, jsou skutečně velmi teplomilné, kvalitní zrno čiroku se u nás vypěstovat nedá (tedy alespoň ne ekonomicky výhodně, při předpěstování sazeniček ve vytápěném skleníku by to jít mělo). V Čechách se úspěšně daří pěstovat odrůdy, které je možné používat na siláž pro krmení dobytka a také pro výživu betonových krav = bioplynových stanic.

Takhle vyrůstají semena v latě

Odrůdy, pěstované v Čechách, mají jen drobná semena. Je to logické, u nás se čirok nepěstuje pro semena, ale sklízí se celá nadzemní hmota.

Na internetu se lze hodně dočíst o léčivých účincích čiroku. To může být samozřejmě pravda, jenže pozor, popis léčivých účinků a doporučení čiroku jako vhodné potraviny - to je vyzkoušené u těch zrnových odrůd, které u nás nerostou. Taková semena by se k nám musela dovážet, a při dopravě se náklad mnohdy zapaří nebo začne plesnivět, a to už je pak zdraví škodlivé.
A jak je to se semeny, která vyrostou v Čechách? Nevím. Zatím to asi není vyzkoušené. Určitě je nutné dávat pozor na možnou jedovatost a to se může u různých odrůd hodně lišit. Taky u nás neznáme postupy, jakou kuchařskou úpravou se jedovatost odstraní.

Ve srovnání s kukuřicí roste čirok opravdu dobře. Je mnohem vyšší, než kukuřice na sousedních polích, a taky je ve srovnání s kukuřicí daleko hustější, vyrůstá tedy mnohem víc zelené hmoty.

Pole s čirokem na konci srpna

A ještě jednu výhodu má polní pěstování čiroku. Mladé čirokové rostliny jsou totiž trochu jedovaté, divoká prasata a srnky mladý čirokový porost nežerou. Později se ale jedovatost zmenšuje, takže po sklizni okolních plodin se divočáci do čirokových polí úspěšně přesouvají a v tak vysokém a hustém porostu je žádný myslivec nedokáže ani uvidět, tedy ani zastřelit.

Porosty čiroku jsou ve srovnání s kukuřicí hodně husté. To má hned několik výhod. Nejen že tak naroste mnohem víc rostlinné hmoty, ale větší hustota porostu a mohutné kořeny čiroku lépe brání erozi půdy, kdyby nastal přívalový déšť. (Čirok je lepší ve srovnání s kukuřicí, ve srovnání s pšenicí je proti erozi lepší pšenice.)

Čirok technický

Velké množství odnoží, které porost zahušťují, mají takové odrůdy, které vznikly zkřížením čiroku obecného a sudánské trávy.

Jeden problém se ale při pěstování čiroku ukázal. Tedy vlastně to není problém čiroku, ale dotací na obnovitelné zdroje energií.
Původní předpoklad byl, že se vydatně dotované bioplynové stanice budou stavět jen v sousedství kravínů (nebo jiných zemědělských provozů) a že bioplynky budou zpracovávat pouze odpad z kravínů.
Potom ale mnozí zjistili, že dotace na výrobu bioplynu jsou samy o sobě tak vysoké, že je zbytečné mít vedle bioplynky nějaký ekonomicky ztrátový kravín. Tak mnoho krav skončilo prodaných na jatkách, a nyní se čirok pěstuje pouze na to, aby se dával do bioplynových stanic rovnou.
Taková situace nabádá k zamyšlení. Ve vesnici, kde jsem fotografovala, je čirok vysetý na více než 50% plochy výměry polí.

Když se spočítá, kolik nafty traktory spotřebují na práci na poli (na orbu, setí, sklizeň), a kolik nafty auta spálí na dopravu do bioplynové stanice, tak je nutno si položit otázku, jestli energie, vyrobená v bioplynkách, není menší než byl vklad. Ptala jsem se místních zemědělců, jestli by sklizený čirok mohly žrát krávy. Odpověď mne překvapila: "Krávy to žrát nemohou, protože tu v okolních vesnicích žádné krávy nejsou."

Tak bych si přála, aby se dávaly dotace chovatelům skotu. Aby kravíny nebyly ekonomicky ztrátové a lidi, kteří mají u zvířat těžkou práci, aby za práci dostali dobře zaplaceno.
Otázku bioplynových stanic by měli řešit matematici. Tady je nutno problém vypočítat, ne jen odhadovat od oka.
Bioplyn se obvykle využívá na výrobu elektrické energie. Vyrobené množství je sice malinké ve srovnání s velkými elektrárnami, ale plynové elektrárny mají výhodu, že podle potřeby dokážou dodat elektřinu ve špičkách.
Elektrárny musí být různé. Jaderné elektrárny mají obrovský výkon, jenže dodávají do energetické sítě stále konstantní množství elektřiny, nedokážou vyrábět třeba odpoledne míň a ráno víc proudu. Uhelné elektrárny trochu regulovat jdou, ale dokáží reagovat zvýšením nebo snížením výkonu v řádu několika hodin. Nejlepší jsou z tohoto hlediska přečerpávací vodní elektrárny, ty dokážou výrobu elektřiny spustit během několika vteřin, jenže voda není k dispozici napořád. Plynové elektrárny jsou někde mezi, dokážou reagovat na náhlou zvětšenou spotřebu elektřiny v řádu minut. Z tohoto hlediska i nějaké bioplynové stanice a na ně zapojené elektrárny potřeba jsou.
Ale měl by to být úkol pro matematickou firmu (nikoliv pro názory politických stran), jak dotovat pěstování energetických plodin a jak podporovat nebo nepodporovat bioplynové stanice, do kterých se dává zemědělská sklizeň rovnou, bez toho, že by se nejdřív tou sklizní krmila zvířata. Ve vesnicích, které jsou v málo obydlených oblastech, může mít bioplynová stanice a její výroba elektřiny význam i jako záloha v případě poruchy v dodávce elektřiny.
Ale rozhodně není normální, aby byl čirok pouze jako energetická plodina pěstován na polovině výměry polí. Využívat "zelenou" naftu (to jest naftu bez daně) a pěstovat čirok pro dotované bioplynky, nad tím je potřeba se zamyslet.